Hochalpenstraße a domů ujeto 613 km
|
|
V 8 scházíme do restaurační části chaty a pochutnáváme si na čerstvém obloženém pečivu a ovocném čaji. Škoda, že naše snídaně nevypadala vždy takto. Za okny se údolím nad přehradou ženou obrovskou rychlostí mraky jakoby spěchali do nebe. Po snídani zběžně sbalíme věci do auta, překontroluji svíčky a jede se vzhůru dolů.
|
|
Na křižovatce od Hailigenblutu se dáváme tentokrát směr Fusch/Saltzburg.
Cesta začíná opět stoupat, ale úplně strmé jsou jen úseky pod dvěma tunely. Naštěstí není nikde ani noha, jen občas mineme nějaké raní ptáče na kole. Alpští syslíci se před námi schovávají. Asi jsme na ně moc rušní. Když jsme tudy jeli před 9 lety na kole, byly jich plné stráně.
|
|
Jedeme celkem svižně až k vyhlídce pod prvním tunelem (2504 mnm) kde cesta začíná opět klesat k jezeru. Počasí je téměř ukázkové a ráno v této výšce nabízí skvělé výhledy-často zastavujeme na focení.
Sněžné frézy, které tu mají na jaře plné pásy práce odpočívají na místních parkovištích.
|
|
Jedeme celkem svižně až k vyhlídce pod prvním tunelem (2504 mnm) kde cesta začíná opět klesat k jezeru. Počasí je téměř ukázkové a ráno v této výšce nabízí skvělé výhledy-často zastavujeme na focení.
|
|
Od jezera je to už jen pár zatáček k dalšímu rozcestí na nejvyšší bod trasy - Edelweisspitze a nebo už jen dolů do Fusche. Vyjíždíme dlážděnou cestou (vítr s námi cloumá skoro tak jako zatáčky) na vrchní parkoviště Edelweisspitze (2571 mnm), kde z terasy v silném vichru obdivujeme okolní třítisícovky.
|
|
Útočiště před větrem nacházíme ve stánku se suvenýry, kde najdeme doslova poklad-malou televizku s kotoučkem 8 historických snímků Grossglockner Hochalpenstrasse. Jako dítě jsem míval podobnou a tak neodolám. Že je na jednom ze záběrů i Trabant nachází Andy po chvíli. Doma půjde do Trabi-vitrýnky.
|
Cesta dolů (kolem 11hod) je už docela rušná. Příkřejší a s mnohem méně odpočívadly než pozvolnější strana kterou jsme jeli nahoru. Potkáváme už dost cyklistů a autobusů a tak jsme rádi, že jsme zvolili výstup naší variantou. Jet před 11 dny od Fuschu vzhůru by byla mnohem náročnější záležitost, obzvláště v plném provozu a bez možnosti často stavět na motorový odpočinek. Dvakrát nám začínají smrdět brzdy, necháváme je schládnout. Doteď nevím, jestli smrděla barva použitá na třmeny nebo obložení. Nicméně brzdy nevadly ani na okamžik takže spokojenost-tímto pozdravuji Skippyho a děkuji za jeho kotoučový nápad.
|
|
|
|
Před námi jede mladý pár na kolech. Můž je vozíčkář a má speciální úpravenou tříkolku s ručním převodem na přední kolo. Záběr na řetěz, brzdy i řazení ovládá ručně díky důmyslné konstrukci. Zatáčky bere střemhlav i přes nemožnost klopení.
Také vždy kroutíme hlavou nad místními kravičkami co mají asi pohon 4x4. Kolem poledne jsme dole v mýtné stanici kde už se před závorami kupí auta a bikeři. Nalepujeme dálniční známku, dotankujeme plnou a 90 uháníme na Salzburg a Vídeň. Je sobota, kamiony nepotkáváme a díky většině trasy v 3 pruzích můžeme jet tempem které nám vyhovuje. Někdy 75, jindy 100.
|
V Sant Poeltnu přepínáme po 318km na rezervu-spotřeba slušných 6,6l. Bereme plnou a vracíme se na dálnici. Ve Vídni jsme kolem půl7, chvíli se zdržíme u známých a pokračujeme domů.
Cesta po tmě celkem ubíhá - spotřebu už nesleduji a jedu s Polsko-Českou kolonou až k Brnu. Po čtvrt na10 už parkujeme před domem.
Tímto naše cestovní dovolená končí s 4536 kilometry nezapomenutelných dvoutaktních zážitků.
|
|
« 12.den
|
|