Itálie 2008 - Cestovní dovolená Trabikem
Řím a Vatikánujeto 248 km |
|
|
Ráno si tentokrát trochu pospíme. Po sprše a snídani balíme a jedeme pro pas+zaplatit. Brňáci se zafirou co parkovali vedle už odjeli tak nepokecáme. Za chvíli už vjíždíme do centra Říma. Parkoviště u Kolosea je hluboko v zóně omezení dopravy a tak míjím značku se zákazem vjezdu a přes Via dei Fori Impariali přijíždíme před Koloseum. Objedeme ho kolem po široké cestě plné Carabinierů, která vede ven z města. |
|
Naštěstí nás nestaví tak jedeme zpět ke Koloseu na vyhlídnuté parkoviště u metra. Je tam jedno místečko volné tak hned zaparkujeme a chystáme co sebou.
|
|
Okolí Kolosea je oproti večeru přeplněné lidmi. Dav houstne kolem vchodu kde se ve třech řadách čeká na vstup. Levou stranou vchází skupiny, pravou jednotlivci a středem si místní průvodci vodí své venku polapené číňánky, kterým není líto dát 50€ za vstup bez fronty. U vchodu nezbytný rentgen na zavazadla s bránou. My se ke kase dostáváme asi po 10minutách (agenti strašili až 40minut čekání). Vstup je 11€, zlevněná 6,50€. Vcházíme na horní ochoz z kterého je výhled na vnitřní tribuny a dolů do arény (od latinského "písek" - neklouzal při boji a dobře vsakoval krev). Obejdeme celý obvod a ve stánku se suvenýry kupujeme malovaný pohled na tehdejší Řím. Až na starých kresbách vyniká původní mohutnost stavby, jenž bylo k dnešku 2/3 rozebráno na stavební materiál pro kostely. Přesouváme se do spodní části do úrovně arény, sklepů a akvaduktů. Aréna díky nim mohla být dokonce zatopena pro vodní hry.
Z terasy zahlédneme dole u oblouku svatebčany s krásným žlutým VW broučkem. |
|
|
|
|
Z kolosea jdeme kolem Forum Romanum k Pantheonu omrknout kopuli. V jednom z obchůdků vybíráme dárky co povezeme jako suvenýry domů. Panteon je skutečně obrovský. Zajímavá je hra s perspektivou čtverců, které jsou po obvodu a kruhový otvor ve vrcholu, kterým sem proudí světlo. Jestli je tam okno nebo nebo ne a co se děje za většího deště jsme se nedozvěděli. V jedné ulici plné luxusních obchodů neodolám a vejdeme do Ferrari shopu. Fandové tady najdou oblečení, literaturu, plyšáky ale i ojnici z Modeny. Ceny jsou však astronomické (navíc v €). |
|
|
|
Dále jdeme ke Španělským schodům a odtud směrem na Vatikán. Řeku přecházíme přes Ponte Cavour. Ve srovnání s Vltavou nebo Seinou v Paříži jde spíše o stoku s rákosím a zvířectvem.
Hlavní nádvoří Vatikánu s kašnou a rozlehlými schody je uzavřeno do obloukovitých staveb s vysokými sloupy. V pravé části je vstup s kontrolou a opět cedulky s povinným zahalením ramen a kolen (delší oděv).
|
|
|
| Basilica di San Pietro je nad očekávání krásná. Mozaikové podlahy v kontrastu s malovanými kopulemi ozářenými sluncem, které proniká ostrými paprsky napříč hlavní lodí. V přední části právě probíhá bohoslužba. Je skoro 5 hodin a za chvíli se zavírá vstup na ochoz spolu se sklepními prostory. Hledáme vstup do Sixtýnské kaple, ale žádná cedulka nebo mapka nás nenavádí. Oslovuji proto hradní stráž. Člověk v mundůrku připomínající více dvorního šaška než stráž mi perfektní angličtinou vysvětluje trasu ale zároveň sděluje že nyní je zavřeno a otevírá se až zítra-tj.v neděli. Jelikož je poslední v měsíci, je navíc vstup zdarma. My ale v neděli už chceme být dál na jihu tak poděkuji a jdeme hledat metro. | |
|
|
|
Chvíli pátráme po stanici a s dvěma lístky po euru (platí 75min nebo jednu jízdu metrem) nastupujeme nakonec na autobus 571. Hned na další zastávce přistupují 4 revizoři. Nevypadají moc zápasnicky, jak je zvykem v Brně. U Kolosea vystupujeme, odmítneme jednoho žebráka a vyrážíme (1720km) směr Neapol, o které průvodce stručně píše ve smyslu "zlodějíčkové, prostitutky a špína". |
|
V Aprilii (1768km) u dálnice zastavujeme v hypermarketu na doplnění zásob potravin. Z dálnice je postupně obousměrná silnice a způsob předjíždění je skutečně originální. Před námi vždy jen probliknou dálkové a už se k nám řítí auto v protisměru. Však ve škarpě je místa dost. Tento způsob "bacha jedu" se objevuje co 2minuty. Před Neapolí jsou už svodidla kolem silnice plné zapáchajících odpadků. Cesta rozbitá jak po válce a domy zanedbané. Rušným městem Varcanturo přijíždíme kolem půlnoci ke kempu Lago Patria. Vypadá to tu jako ve dvoře na Bratislavské. Smrad z odpadků, kouř z cigaret od všudypřítomných skupinek "bubáků" a hlučná hudba linoucí se zpoza boudy co vypadá jak recepce. Nevím, jestli v nás vidí UFO nebo zdroj mobilu a foťáku, ale jisté je že v tomto kempu spát nebudeme. Asi jsme si moc zvykli na přátelský a spontánní přístup seveřanů, kteří zvedají palec, chtějí nás fotit a lámanou angličtinou vyzvídají, kam jedeme. Tady je nálada pod bodem mrazu. Na mapě najdu slepou cestu vedoucí k jezeru asi 2km odtud. U jezera přijedeme na velké parkoviště kde se rozhodneme zůstat. Bohužel se tu hemží páry v kombíkách - v závěsu se šmíráky. Spíme jen občas (zalomení v předních sedačkách) díky velké únavě. (1946km) |
|
|
|
|
| « 5.den | 7.den » |
Webmaster: © komenda.eu