Itálie 2008 - Cestovní dovolená Trabikem
Dolomity a Großglocknerujeto 200 km |
|
|
Se svítáním přijíždí postupně na parkoviště zaměstnanci firmy, rychle sbalíme spací úpravu a popojedeme do Borca di Cadore (Olympijská vesnička) natankovat a posnídat. Cesta vede stráněmi podél cyklostezky - bývalá úzkokolejka. V Borce diC napíšeme pohledy, které se už pár dní chystáme poslat. Cestou do Cortiny d' Ampezo poprchá, jen občas vykouknou vrcholky hor z mraků. Chlápek na pumpě sliboval, že se to vybere. |
|
V centru Cortiny právě probíhá exclusivní čtyřdenní závod veteránů Coppa D'Oro delle Dolomity. Chytneme poslední druhou polovinu startovního pole jak vyráží po minutě na orientační závod okolím. V koloně čekají na červeném koberci k odstartování Porsche, Jaguary, Ferrari, Lancie, Mercedesy ale i Fiat500 a Škodovka z Ml.Boleslavského muzea s česko-italskou dámskou posádkou. Po odjetí posledního stroje s číslem 124 nasedáme hledat poštu. Dál vyrážíme v dešti směr Lago Misurina. Stoupání je strmé tak moc že místy jedeme na 1 ale v chladnu motor šlape hezky tak děláme jen dvě odpočinkové zastávky. |
|
|
|
U jezera se mraky trochu trhají tak zkoušíme jet směrem na Tre Cime di Lavarego. Zastavujeme u jezera kde nás hned po příjezdu zdraví "Dobry den" sympatický starší pán. Mluví plynule anglicky, italsky, holandsky a německy takže plkáme asi půl hodiny o všem možném. Nakonec si vyměňujeme vizitky a slíbíme poslání společné fotky. |
|
Vycházkou jdeme směrem na Tre Cime, ale výstup na Refuguio Auronzo je náročnější než jsem myslel a pamatoval si od minulé návštěvy tak se nakonec vracíme zpět k autu, přestože déšť ustal a vykukuje sluníčko. Sjíždíme dolů směrem na Rakousko. V půli cesty do údolí míjíme etapu-průjezdní bod závodu veteránů. Zahlédneme i českou skupinku se žlutou Škodovkou (startovní číslo kolem 50) a třemi dalšími vozy. Cestou dolů proti nám doslova letí sportovní speciály z 60.let které snad ani neví, že jedou do kopce. Hraniční přechod skoro nepostřehneme a už jsme v Rakousku. Beru plnou nádrž a pokračujeme směr Grossglockner. |
|
30km před obcí Hailigenblut vede cesta ještě přes jedno strmé stoupání kde nejedeme víc jak 40kmh, ale provoz teď večer už není skoro žádný tak nikoho nebrzdíme.K závoře na mýtném úseku přijíždíme kolem půl7. Platíme 18€ a už se sápeme do první zatáčky. Cestou občas stavíme pořídit pár záběrů a nechat odpočnout motor. |
|
Většinu trasy ke křižovatce Fusch-Franz Josef Hohe-Hailigenblut jedeme na 2. Provoz nulový, jen pár motorkářů co se vrací dolů. Vrcholky hor jsou vidět mezi mraky které se rychle přemísťují k vzhůru. Výhledy do údolí jsou bez mráčků tak se kocháme krajinou skoro jak z letadla. Po 8km přijíždíme na křižovatku odkud je to na Glockner už jen 8km. Cesta občas klesá kousek dolů nebo vede po rovince a tak už nestavíme na odpočinek, ale jen pro pár fotek ze strání. |
| Na vyhlídce (Franz-Josef Höhe) nad ledovcem, kde cesta končí parkovištěm a lanovkou jsme v 19.00-tedy půl hodinky po zvednutí závory. Je odtud vidět celý ledovcový splaz, který svojí plochou zabírá mnoho fotbalových hřišť s 3798m vysokým vrcholkem Glockneru. Zapadající slunce ho zbarvuje spolu s červánky do modro-růžova. Fouká chladný vítr tak se moc nezdržujeme a po pár fotkách sjíždíme s kuckajícím motorem (chladný řídký vzduch) zpět galerií k třem horským chatám | |
|
|
|
V první nabízí přiopilý recepční nocleh pro dvě osoby za 140€ (prý mimosezónní výhodná cena), v druhé za 42-47€/osobu, ale má plno a v třetí, přímo nad vodní nádrží, kde končí ledovec je 2lůžko za 44€ i se snídaní - neváháme a ubytujeme se. Pokojík je útulný se starým nábytkem a umyvadlem. Sprchy a WC na chodbě. Povečeříme torteliny, dobijeme baterky a jdeme spát. Trabikem to na parkovišti v noci lomcuje jako kdyby byl s polystyrénu - vítr v horách není žádná sranda. Zatížení má dostatečné tak snad bude ráno na původním místě. (3932km) |
|
|
|
| « 11.den | 13.den » |
Webmaster: © komenda.eu