Chorvatsko 2009 - Cestovní dovolená Trabikem
Návrat domů (přes minové pole)ujeto 726 km |
||
|
Brzo ráno nás budí projíždějící auta a dotěrný komár. Sbalíme spací úpravu a po malé snídani opouštíme s východem slunce naše nocoviště. Míříme podél pobřeží směr Rieka. Cesta mimo dálnici je docela špatně značená tak se musíme orientovat podle následujících dědin, protože nás navigace často vede zkratkami mezi domy. Kousek za dědinou Starigrad stavíme nad strání pod kterou mají místní vybudovaná malá mola a schodky do moře (S 44,32510 x V 15.38498). Voda je tu čistá, plná ryb. Naposledy se vykoupeme a volnou silnicí zanedlouho dorazíme do Senj. V přístavu udělám poslední fotku s mořem a pak zamíříme do serpentin nad městem. Prudké stoupání nás přivádí až na vrchol kopce odkud je krásný výhled na okolní moře a ostrůvky. Máme v plánu jet mimo dálnici směrem na Karlovac a západně minout Zagreb. Postupně překonáváme mnoha zatáčkami několik hřebenů. U cesty prodávají místní obyvatelé med, rakiju (tvrdý alkohol) a také domácí sýry. Jeden asi kilový kozí sýr si za posledních 131Kn koupíme a neodoláme vůni která se ze sáčku line - chutná skvěle. Doma jej pak ještě dva týdny svátečně ukrajujeme návštěvám.
Jedeme dál vnitrozemím mezi rozbořenými, vyhořelými domy, které mnohdy tvoří celé dědiny s nebezpečně vypadajícími cedulkami o minovém poli a zákazu vstupu. Prvních 30km jsou zatáčky i krajina docela zábava, ale po hodině jízdy s velkou spotřebou a ukroucených rukou přijíždíme do uzavírky v obci Ogulin. |
|
|
Značky objížďky a přikázaných směrů nás dvakrát dovedou přímo na stavbu. Hodnou chvíli bloudíme a tak se v zájmu zachování duševního zdraví, vracíme raději na nejbližší nájezd na dálnici.
Až k Zagrebu frčíme s mnoha auty krásnou novou dálnicí. Dokonce tu nezapomněli udělat přírodní přemostění dálnice pro zvěř, aby mohli medvědi a lišky chodit na druhou stranu lesa. Pořád nechápu jak v této kopcovité krajině vyžadující mnoho terénních úprav a nespočet mostů dokázali Chorvaté tak rychle dálnici vybudovat. Asi neznají praktiky našeho ministerstva dopravy. Při pohledu na přírodu, kudy se dálnice dere jsou vysoké poplatky za dálnice spíše symbolické.
Před Zagrabem končí placený úsek a dva pravé pruhy, které nově vznikly jsou pro placení kartou nebo pro majitele turniketů. Levá část dálnice pokračuje dál asi ještě 3km. Sotva mineme budky kde projelo k placení kartou jen pár aut, stavíme v koloně. V zácpě trávíme asi hodinu. Přískokem se dostaneme v desetistupu až k mýtné části pro placení hotově. Litujeme, že jsme neodbočili k placení kartou. Mohli jsme už být touto dobrou před Maďarskem. Zaplatíme 6€ a po obchvatu Zagrebu přijíždíme dálnicí za 4,90€ (platíme v několika sekundách kartou bez podpisu a pinu!) k Maďarsku. Fronta na hranicích je díky naším pasům z EU docela rychle za námi, ostatní se musí podrobit důkladnější kontrole celníků. Na prvním exitu před Letenye opouštíme už skoro za tmy maďarskou dálnici a v začínajícím dešti jedeme směrem na Szombathely. Mrholení se po pár kilometrech mění v průtrž mračen tak velkou, že nestačíme toaletním papírem stírat zamlžené okno od topení. Kdo někdy projel Trabantem velkou kaluž v dešti tak ví o čem mluvím. Po chvíli začíná navíc prosakovat sluncem zhýčkané těsnění na střešním okně a tak Andy kmitá s toaleťákem, abychom neplavali úplně. Když déšť nepolevuje a houstne provoz v protisměru, rozhodujeme se odbočit na nejbližší pumpu a počkat až ten slejvák přejde. Kolona několika aut, kterou jsme tím marastem vedli zajela za námi až na pumpu. Ukázalo se že jsou to také brňáci vracející se domů. Navigace je vedla opakovaně špatně tak jedou za námi, aby dojeli tam kam chtějí - do Brna. Zajímalo by mě co si o nás mysleli při pohledu na množství toaletního papíru všude po autě. Snad je to pobavilo tak jako nás když jsme si po chvíli uvědomili jaký pohled se jim asi do zamlženého Trabanta vystlaného toaletním papírem naskytl. V noci už déšť pomalu ustává, ale únava nás po půlnoci nutí na pár hodin zastavit a prospat se, i když je nám dost zima. Stavíme za obcí Szil a necháváme vychladnout i motor. Po dnešní porci více jak 700km si to taky zaslouží. Zkoušíme se ještě střídat v řízení, ale Trabik odmítá Andy nastartovat. Dokud nesedím za volantem tak klíček ani necvakne startérem. Tohle se už po cestě dvakrát opakovalo a dodnes jsem závadu neodhalil. (stav 19093km) |
|
|
|
||
| « 6.den | 8.den » | |
Webmaster: © komenda.eu