Odjezd, Gabčíkovo, Balaton ujeto 418 km
|
|
Plánovaný odjezd na sedmou hodinu ráno se po dvounásobné kontrole zavazadel protáhne až na hodinu devátou. I přesto než dojedeme na druhý konec Brna, máme po důkladném zkoumání zvuků linoucích se z Trabika jasno v tom, že bude nutné ještě přibalit ložiska na zadní nápravu protože s plným nákladem občas pohvízdávají.
Po nevelkém nákupu jídelního proviantu zkouším zavolat Lukášovi F. (bydlí nedaleko), ale nebere zrovna telefon tak se pro jistotu ještě vracíme do garáže. S sebou vezeme opět motor a spoustu dalších dílů. Ložiska se pod spací podlážku vměstnají hned vedle karburátoru a cívek. Na poslední pumpě v Brně tankujeme do plné (stav 16666km) a vyrážíme.
Cesta mimo dálnici se trochu protahuje kvůli několika objížďkám, ale není provoz tak profrčíme Blavou a už za chvíli parkujeme na přecpaném malinkém parkovišti na hrázi Gabčíkovo. Příště popojedeme na konec hráze a zaparkujme zadarmo bez obav o odření auta, protože manévry ostatních řidičů při parkování jsou nezapomenutelné. Chvíli postáváme v hloučku maďarských turistů u zábradlí přímo nad spodními vraty, zatímco voda v přečerpávací komoře viditelně stoupá. Nákladní tanker, který před pár minutami vplul do obří komory, pokračuje během krátké chvíle dál proti proudu a tak opět nasedáme do Trabika a pokračujeme dál směrem k Maďarsku.
Maďarsko-Českou hranici přejíždíme po mostě směr Györ. Na podzim jsme tu hustou mlhou vezli s klukama mého čerstvě koupeného bílého 4takta. Dnes konečně vidím most celý. Pokračujeme směrem na Balaton, kde byl tento víkend velký Trabant sraz - i v pozdním nedělním odpoledni proti nám uhání skupinky p60, kübelů a Wartburgů. Jak blikáme a máváme na maďarské kolegy, začínáme hru "Zitch Dog" aneb kdo první zahlédne Trabanta. Pro ztížení pravidel zkoušíme uhádnout jestli se jedná o 2tak nebo 4takt. Škoda že jsme nestihli vyrazit alespoň o den dřív a nemohli pobýt chvíli na místním srazu. Snad za rok i s ostatními TGBáky a naším Titanikem.
Jak se blížíme k Balatonu, houstnou dlouhé kolony výletníků, kteří se vrací z víkendu u vody zpátky do města. My ale naštěstí jedeme opačně - k vodě a díky tomu je naše cesta je volná, bez kolon aut. Jiho-východní břeh Balatonu je rovinatý, pozvolně klesající a s mnoha dobrými přístupy do vody na rozdíl od břehu severo-západního, kde jsou prudké skály a větší hloubka. V městečku Zamárdi nacházíme před západem slunce pěknou klidnou travnatou pláž (ulice: Táncsics Mihály utca/Gáspár András utca), kde už posedává u kiosku jen pár skupinek místních.
Jdeme se vykoupat, ale místo plavání se potácíme dobrého půl kilometru od břehu jen po kolena ve vodě. Voda je však čistá a teplá tak po celém dni za volantem přijde tohle osvěžení vhod. Hned vedle na boční pláži ten večer také přespíme. Kempovací společnost nám dělá starší maďarský pár v americké dodávce.
Spotřeba byla dnes jen 6,2 l/100km - na Balaton lze dojet na jedno natankování. Stav tacho 17055km
Pozn.: Kolik je očí na fotce s otevřenou kapotou?
|
|
|
|
2.den »
|
|