Chorvatsko 2009 - Cestovní dovolená Trabikem
Balaton, Varaždin, Zagrebujeto 431 km |
|
|
V noci moc dobře nespíme díky nedokonale vyvážené spací ploše a všudypřítomným komárům a tak vstáváme s východem slunce. Posnídáme a po focení okolní flory se jedeme podél pobřeží plné chatek a vesniček podívat do pěkného udržovaného přístavu v Balatonföldvár. Neodolám fotce s místním Roburem, kterých ten den potkáme ještě hodně. Po další hodině jízdy dorazíme na jižní část Balatonu do dědiny Balatonberény, kde lenošíme u vody na velké travnaté louce vedle krásné vily (ulice: Csicsergö sétány).
Ještě před obědem projíždíme Maďarsko-Chorvatské hranice. Přísně vypadající celník, který nás jako jediné auto na hranici zastaví, se při příchodu k autu usměje a vyzvídá kolik máme najeto a jaký máme motor. Spolu se závorou zvedne i palec, vrátí nám pasy s razítkem (po dlouhé době na cestách konečně razítko) a vyrážíme na dálnici. Prvních 27km vyšlo na 13Kn (60Kč) a tak volíme raději vedlejší silnice. Tempo nám více vyhovuje, lépe si prohlédneme krajinu a cesta vyjde na polovinu. Hladoví stavíme ve městě Varaždin, kde krom upraveného centra a sochy prapodivného biskupa Řehoře není moc zajímavého. Večer přijíždíme do Zagrebu. Parkovací automat nevrací mince, ale zato umí platby přes sms. Prý se člověk jen prokáže polici (v případě nutnosti) platnou smskou, kterou automat zašle nazpět. Zajímavé řešení. Město je upravené, náměstí plné bank a drahých výloh, každá druhá tramvaj je Škoda. Do katedrály ale nemůžeme kvůli letnímu oděvu a tak jdeme dál do krásného starého města. Malé domečky, pod hradbami a útulné kavárny dokreslují letní pohodičku, která se tu loudá jako hloučky turistů. Asi za hodinku a půl se pomalu vracíme k autu (ulice Trg Josipa Jurja Strossmayera). Zagreb je město hezké, avšak nadšení jsme z něj moc nejsme. Silnice 1042 vedoucí podél dálnice je dost úmorná. Souvislá zástavba dědin nekončí víc jak 50km. Krajina je jednotvárná a časté zastavování chodcům dost unavuje obzvláště když začíná zlobit spojka. Plynulý záběr při rozjezdu takřka žádný, alespoň během řazení už s trochou citu nic nedělá. Mám podezření na tlumící pružinu nebo prasklé ramínko přítlačáku. Obojí vezeme náhradní na záložním motoru takže přinejhorším prohodím spojku než Andy uvaří večeři. V Karlovaci projdeme krátce muzeum války pod širým nebem - tanky a další vojenská technika působí jako by tu jen zastavili na noc a rozstřílené domy kolem nebudí moc klidu. Se soumrakem se krajina pomalu vlní a dalších 70km jedeme převážně kopcovitou krajinou plnou zatáček. Pozdě večer hledáme u Plitvických jezer ubytování. Chtěli bychom hned ráno vyrazit na prohlídku - dříve než přijede vlna autobusů. Odbočíme mimo hlavní směrem na Poljnak a Plitvica Selo - do kopců a hustých lesů. Po krátkém bloudění a občasného kontaktu s divou zvěří, nacházíme úpatí vodopádu, kde bývala před lety malá osada s mlýnem. Pamatuji si jen hustý les a vyhořelé ruiny kamenných domů podél potoka. V jednom domě s cedulkou "Apartmán" se ještě svítí, vypadá to že jde ještě o rozestavěnou rekonstrukci ale do půlnoci není daleko tak odbočujeme a ptáme se na možnost ubytování. Usměvavá paní nás provede horním patrem kde jsou čtyři krásné nově zařízené dvoulůžkové pokoje a pěkná koupelna s toaletou na chodbě, některé dekorační předměty v pokoji mají ještě nestrhnuté cenovky. Moc se nám tu líbí tak se hned lámanou angličtinou domlouváme na přespání (100kn/osobu a 5€ snídaně pro dva) s výhledem na nebe plné hvězd, Trabika a šumící potůček, který se po několika metrech mění ve velký vodopád. Osprchujeme se, dobijeme baterky a po chvilce už zařezáváme ve voňavýh peřinách. Tachometr 17486km. |
| |
|
|
|
| « 1.den | 3.den » |
Webmaster: © komenda.eu