Stále hodně prší a z večerní vyhlídky zbyla jen hustá mlha a chladné deštivé dopoledne nevěstí zrovna výletnický den. Vypadá to že nejznámější fjord Geiranger budeme muset namísto prohlídky jeho krás z lodi jen projet, stejně jako plánovaný výjezd na horu Dalsniba odkud je fjord krásně vidět. Kolem 11hod sjíždíme zamlženými serpentinami (Orlí peruť) do úrovně moře/fjordu.

Parkujeme u suvenýrů (každý obchod má jinou nabídku) a potom sedáme do auta, abychom naplánovali dnešní počasím ovlivněnou trasu. Zatímco zahříváme motor na výjezd do 800m převýšení, zdá že mraky trochu polevují a místy je už i možné zahlédnout okolní kopce. Odjezd tedy na chvíli odložíme a čekáme jak se počasí vymrví. Než zaparkujeme (zde bez poplatku a na jak dlouho chceme!) za přístavem, jsou mraky daleko nad vrcholky kopců a pálí sluníčko.

Vydáváme se hledat lístky na vyhlídkovou plavbu po fjordu. Naskýtají se tři možnosti.
A- Plavba (bez auta) klasickým trajektem za 133nok (pro 1 osobu,bez auta) do města Hellesylt a poté to samé zpět.
B- Vyhlídková plavba s výkladem asi 1.5hod za 155nok/os (odjezdy 11.30 14.30 17.00).
C- Rychloloď pro asi 15pasažérů, která se prohání necelou hodinu napříč fjordem obrovskou rychlostí - stojí 390nok/osobu (odjezdy 10 12 14 16).
D- Půjčení kajaku za 100nok na hodinu.

Volíme B přestože je odjezd až za 2,5hod a raději hned kupujeme lístky. Mezitím ještě vybíráme dárky a pak sledujeme z protějšího břehu příjezd dvou obřích zaoceánských lodí. Předhání se která z nich má lepší lodní sirénu což okolní kopce hodnotí 4 násobnou ozvěnou. Český řidič Karosy, která už také hodně zažila, zkouší celé odpoledne jestli se mu podaří ozvěna alespoň 2x. V půl3 už nastupujeme v hloučku nedočkavých turistů na vyhlídkovou loď. Všichni se tlačí, aby měli místo na horní palubě. Po úvodním čtyřjazyčném uvítání a bezpečnostních pokynech vyrážíme na plavbu Geiranger fjordem.

Míjíme několik mohutných vodopádů z nichž největší je 7 sester a také několik farem. Některé chátrají poté co je jejich majitelé opustili nebo měli jejich obyvatelé tragický osud po sesunu kamení. Jedna farma je tak vysoko na útesu, že museli lidé lézt po skále pomocí lan spuštěných k úrovni vody. Pokud měli každoročně přijít výběrčí daní, lana se smotali. Děti hrající si u domu přivazovali rodiče také, aby se neskutáleli dolů do chladného fjordu. Pod touto farmou naše loď staví a dva cestující vystupují na břeh odkud vede pěšinka do stráně. Plavba je skvělá podívaná, trvá nakonec více jak 2hodiny.

Po příjezdu na parkoviště se vydáváme do kopců na jih silnicí 63 množstvím serpentin až k jezeru, kde lze odbočit na Dalsnibu (míto). Celá hora je však v mracích tak pokračujeme kolem jezer k silnici č.15 vedoucí z Otty na Stryn.

Jedeme na východ směrem na Ottu a po 13km odbočíme na starou cestu ho hor - č.258. Zpočátku jedeme mírně do kopce mezi chatovou osadou a později se štěrková - výborně uježděná cesta dostává do údolí Maradalen pod horské masivy Skridulapen a Rauegga. Potkáváme jen pár obytných aut (karavany zde nejsou doporučeny, vozidla nad 13m zákaz vjezdu).

Cesta nás dovede přes krásné výhledy údolím až do mraků u letního skicentra a k horské chatě odkud klesá mnoha serpentýnami do údolí. Úzká silnice (hezčí jak Trollstigen a zajímavější než peruť) se kroutí kolem divoké řeky plné vodopádů a peřejí, občas se nějaký vodopád připojí do už tak velkého koryta řeky. Nakonec sjíždíme zpět na silnici 15 - tentokrát jedeme směr Stryn.

Po 20km přijíždíme v dešti k ledovcovému jezeru Strynsvatnet s krásnou azurovou vodou, kde odbočujeme na silnici 60 kolem fjordu Innvikfjorden.

V Oldenu pak jižně k ledovci Briksdalbreen. Silnička je sice úzká, ale krásný černý povrch dělá ve večerním šeru dojem cesty do pohádky. Na dohled od sebe jsou rozšířené úseky pro vyhnutí dvou aut takže i úzlá cesta umožňuje pohodlné vyhnutí se několika aut. Kolem jezer a mnoha kempů přijíždíme až na konec - horní parkoviště v Briksdalu.

Je skoro půlnoc tak sjedeme o pár set metrů níž, kde odbočuje cesta pod les. Na dobrou noc posloucháme jak se údolím odrážejí zvuky vodopádů a vzniká tak kulisa podobná snad jen leteckému dnu. Otázka: kdo tu platí vodné a stočné? Rolča? (our-crazy-neighbor)

Tachometr 23238 km