Pořád poprchá a z rozehřátého trabika se nám vůbec nechce ven. Vstáváme kolem 9, v chatce trochu posnídáme a sbalíme vše do auta. Mezitím ještě zkouším vrátit trošku hladinu plováku, abychom mohli líp startovat. Rozdělaný Trabik přiláká vedle bydlící zvídavé Švédy, kteří jedou z návštěvy známých domů. Doporučují nám následovat silnici E39 [é-tre‘tený], která nám prý ukáže celou krásu Norska.

Díky zapovídání se o místech, které bychom neměli minout, vyrážíme až kolem 11hod do Alesundu. Mrholení naštěstí už přestalo a mezi mraky dokonce občas vykukuje sluníčko. V Alesundu parkujeme kousek od kostela a procházkou popojdeme do centra a přístavu. Původní dřevěná architektura byla začátkem minulého století zničena požárem takže bylo celé město vystavěno znovu ve stylu ArtNiveau. V centru navštívíme dva velké obchody se suvenýry. Koupíme pár drobností a vracíme se kolem kostela kde zrovna vycházejí novomanželé s hloučkem svatebčanů. Také zde přiléhá ke kostelu park s množstvím náhrobků.

Odpoledne odjíždíme zpět po E39 na cca 110km vzdálené městečkko Andalsnes. Odtud vede tzv. Zlatá cesta "Gullveien" směrem na Geirenger. Kousek za městem obočujeme z údolí řeky Raumy k silnici č.63 - Trollstigen (Trolí stezka). V infocentru v údolí potkáváme dalšího českého brigádníka. U dolní vyhlídky na sérii serpentin váháme zda počkat až mraky přejdou ale je znát, že spíše klesají. Provoz není velký tak stavíme u mostu, který překlenuje vodopád Stigfossen (vysoký asi 180m).

Tady začíná hranice mraků, které se táhnou přes okolní vrcholky hor. V dalším úseku už nevidíme dál jak na 30m. Na vrcholku je menší hospůdka kde sotva trefíme k autu jaká je mlha. Jak stavěli v roce 1936 takovou šílenost se dá jen dohadovat - převýšení 800m a během 11serpentýn ve štěně takřka kolmé. Na hřebeni se dostáváme nad úroveň mraků a viditelnost je skoro ukázková.

Jak se vzdalujeme od Trolí stezky, máme dojem že to byla spíše turistická bublina. Sice krásná a zajímavá zároveň, ale podobných a určitě i hezčích míst je v celém Norsku poschovávaných rozhodně víc.

Trajekt Linge-Eisdal odjíždí podle letáčku až za 20minut tak moc nespěcháme a čekání plánujeme využít na uvaření večeře. Jak se blížíme k molu, vidíme že už mají sklopenou rampu a zavřenou závoru. Obsluha nám ještě otevře nájezd a tak stíháme i tento dřívější spoj v 19,45. Večeříme až u jezera Eidsvatnet, začíná mrholit.

Před tunelem vede stará štěrková cesta pod svahem - s krásným výhledem, bohužel na jejím konci u balvanu se už zabydlel nějaký karavan. Snad příště. Po pár km dojedeme na velkou vyhlídku v první serpentině / Ornesvingen "orlí peruť" 6km převýšení 650m odkud chvíli pozorujeme večerní fjord.

Poté se vracíme na horní parkoviště, kde na boční cestě mimo karavany rozbalíme spaní. Celou noc leje jak z konve.