Po noční jízdě jsme spali jako do vody hození. Budík nás probouzí v 6h ráno. Frank jede dnes s rodinou na křtiny, takže využíváme brzkého odjezdu, abychom se vyhnuli kolonám v Berlíně a našli Checkpoint Charlie (Berlínský přechod mezi západem a východem) a Eastside galery (Berlínskou zeď, teda spíš co z ní zbylo). Po sbalení spacáků se loučíme s našimi hostiteli. Původní strážní hraniční věž, kterou mají přímo za plotem, musíme vyfotit. Také tady vedla původně východo-západní hranice.

Berlín je až na centrum poměrně spustlé a zanedbané město. Starší zástavba už potřebuje řadu oprav a okolí domů jsou zarostlé. Hledáme Muehlerstr. 70, kde by měl být zbytek Berlínské zdi o délce asi 1.3km, který byl v 90. letech vyzdoben umělci. Bohužel zjišťujeme, že ulice s tímto názvem je v několika městských částech Berlina. Jako první zastávku v Berlíně si tedy raději vybíráme původní přechod Checkpointu Charlie, kde se společně vyfotíme a projdeme si infotabule s dobovými fotkami. V info centru není v takto brzkých hodinách ani živáčka.

Naštěstí se nám povede odchytit jednoho zbloudilého chodce, který nám poradí, jak dojet k Eastside gallery. Přesouváme se skoro vylidněným městem k břehu řeky Sprevy, blízko nádráží Ost Bahnhof, kde pozůstatky zdi začínají. Při malé procházce kolem zdi, vyfotíme pár zajímavých kousků nedávno obnovených maleb umělců z celého světa.

Nasedáme do Trabika a frr směrem na Sassnitz k trajektu. Počasí je trošku chladné, ale svítí sluníčko, po dešti naštěstí ani památky. Provoz na dálnici se zvyšuje až kolem oběda, kdy už únavou skoro usínám. Střídáme se tedy v řízení. Skoro před přístavem už máme hlad a tak stavíme v restauraci na špagety Bolognese a Schnitzel s hranolkama. Je tu nějaká nedělní slavnost - na dvoře restaurace vyhrává dvoučlená kapela místní i světové vály, nicnéně jediný, na koho tato směsice hitů účinkuje, je stará babča, která to před hudebníky pořádně roztáčí. Po dobrém obědě nás začne honit mlsná a tak Andy v restauraci uloví delikatesní Scwartzwaldský dortík.

Při znovu obnovené cestě do přístavu zahlédnu v poli, asi kilometr od hospody, Trabanta jako poutač. Odbočíme omrknou krásně žlutou 600, která kouká do krajiny pěnovými reflektory.

Před 16hod se přes sílící provoz dostáváme do přístavu Sassnitz. Na lístek do Trelleborgu tady čeká asi 10 aut. Odjezd v 17.45 vychází pro 2 osoby a auto na 137euro. Dostáváme učtenku a kartu k vyplnění na Terminal 1, řada 5. V doku najdeme naši frontu na trajekt, ale nechce se nám 2hodiny čekat na sluníčku tak jedeme dotankovat (1,42€/litr) a krátce omrkneme přístav s ponorkou, kam vede klikatá silnička ze zvlněné dlažby. Jedeme krokem a poskakujeme jak pingpongový míček ze strany na stranu silnice. Kam se hrabou testery čepů na STK. V 17.15 projíždíme znovu závoru k terminálu a nacházíme naše místečko ve frontě, která se už za chvíli rozjede do dvou spodních parkovacích pater trajektu. My jsme na spodní palubě, kde dokonce vedou koleje pro náklad vlaku. Pán ve vestě nás zastaví, abychom chvíli počkali než zahájíme třetí frontu. Po pár fotkách už kodrcáme přes koleje a kotvící oka v podlaze trajektu až do přední části trupu, kde se musíme otočit, abychom přijeli zase k jediné zadní otevřené části s vjezdem.

Balíme pár věcí na horní palubu, protože k autu se smíme vrátit až 10 min před připlutím a cesta trajektem bude trvat 4h. Na horní palubě plánujeme trasu na další dny. Ochutnáváme zdejší jídlo (nevalné kvality). Ke konci potkáváme na venkovní palubě dva české cyklisty, kteří přijeli na pár dní cestovat po Švédsku. Při západu slunce v 22.00 už nedočkavě čekáme až skončí burácení motorů trajektu a zadní víko se zase otevře. Zajímavě působí přesné napojení trajektu na přístav kvůli kolejím.

Večer projíždíme už švédským městem Malmo, které působí jako město duchů. Až doma po pár měsících se z tisku dozvídáme, že zde po setmění řádil rasistický vrah. Všude se svítí i za okny bez záclon, ale nikde nikdo není vidět. Na východu doplňují hororovou scenérii tmavě fialové bouřkové mraky které jen nepatrně probarvuje zapadající sluníčko nad mořem. Chvíli fotíme most-tunel mezi Švédskem a Dánskem a také nejvyšší mrakodrap Skandinávie.

Vyrážíme dál na sever po krásné E36. Po chvíli už na nás doléhá únava a tak sjíždíme na okrsku vedoucí podél dálnice. Spací místečko nacházíme u obce Hofterup mezi poli.

Tachometr 21124km